Život s problémem...

Vyvedla ven menšího teplokrevníka a než přešli ten kousek cesty přes dvůr k přepravníku, bylo jasné, proč ten podsaditý koník tak vytrvale odmítá do něj vstoupit. Choval se k ní velmi neomaleně i v rámci běžných, rutinních činností. Jistě si dovedete představit co se pak dělo, když po něm chtěla něco, co on opravdu nechtěl udělat. To už bylo skoro o život...

Když jsem si vzal koně do ruky sám, okamžitě se rozhodl, že mě porazí a půjde si někam po svých, stejně jako to dělal s majitelkou. Musel jsem ho rázně zastavit a vymezit si prostor. Nechal jsem ho stát a vstřebávat novou zkušenost. Díval se na mě překvapeně. Při dalším pokusu popojít kousek po dvoře a zase zastavit reagoval zcela klidně a přesně.

Někteří koně o tu svou "hierarchickou" pozici, kterou mají, bojují a nechtějí se jí vzdát. Nějakou dobu jim trvá, než se s tím smíří. Tenhle byl rychlý. Oddechl si, jakoby chtěl říct: "No konečně, konečně někdo komu rozumím," vypadal najednou náramně spokojeně.

Postavil jsem se s ním k přepravníku a vybídl ho jestli půjde za mnou dovnitř. Očichal si rampu, chvíli hrabal nohou a pak se na ni postavil předníma. Trvalo několik minut, než se krůček po krůčku dostal dovnitř.

Nechal jsem ho tam chvíli stát, vycouval a předal majitelce.

"Zkuste to teď vy," povídám.

Kůň se téměř ihned začal chovat zase neomaleně, dokonce se postavil na zadní a vzápětí běhal po dvoře a tahal za sebou prázdné vodítko.

"Už ho ani nelonžuju, to je podobné," potvrdila majitelka skutečnost, že se ten problém netýká jen přepravníku.

"Je k vám bezohledný, klidně do vás vrazí, tahá vás kam se mu zamane. Jste si toho vědoma, proč si to necháte líbit a nevymezíte se, proč nenastavíte hranice toho, co si k vám může dovolit a co již nemůže?"

Dívala se zamyšleně na koně a pak povídá: "Mám strach, že ztratím i to co mám. Ano, bojím se, že to bude ještě horší."

"Máte li v sobě strach, bude vás kůň jen stěží chtít následovat. To je to poslední, co potřebuje, mít vedle sebe někoho kdo se bojí."

"Co s tím mohu udělat?" zeptala se.

"Stává se vám to i v jiných situacích?"

"Proč se ptáte?" moje otázka jí byla hodně nepříjemná.

"Pokud se to týká jen toho koně, můžu vás naučit změnit postup práce a se zlepšením se Váš strach může vytratit. Pokud se to ale vyskytuje i v jiných sférách vašeho života, je to vaše vnitřní nastavení a to by bylo potřeba řešit jinak."

Sezení k odblokování strachu, na které paní přijela, bylo dlouhé. A zdaleka ne poslední. Stejný princip strachu ozvat se, bránit se, postavit se za sebe, prožívala s koněm, v zaměstnání, s manželem a svým způsobem i s dětmi. Hluboko uložená "programová" nastavení, vyplývající z jejího velmi špatného vztahu s otcem, ji ničila život prakticky všude.

Naučila se žít se všemi těmi problémy. Už ani nepřemýšlela o nějakém řešení. Zablokovaná mysl desítkami strachů, smutků, lítostí, kterým vévodil již zmíněný strach, aby to nebylo ještě horší.

Dokázala to vše nějak přežívat, ale kůň prostě neumí lhát. A tak zrcadlo, které ji nastavil, bylo již tak bolestné, že ji přimělo přijmout pomoc.

Díky tomu se jí otevřela možnost objevit a změnit své, stále dokola se opakující, životní drama a začít žít jiný, plnohodnotnější život...

Bez utrpení bychom těžko zmoudřeli, není však třeba v něm setrvávat. Nikdy to nevzdávejte, přátelé, řešení může ležet na dosah...

Mějte krásný den a napište...

Láďa