Proč se koně vztekají...

Ještě jednou k tomu vzteku u koní. Pod předchozím článkem se na Facebooku rozvinula diskuse o příčinách, proč se koně vztekají…

Asi nejčastěji se v nich objevoval jako příčina vzteku koně nějaký diskomfort, stres, bolest, strach, špatný management, nesrozumitelnost požadavků a podobně. Zkusím je jednu po druhé rozebrat…

Jedním ze zcela jasných projevů diskomfortu koně je HS (headshaking). Je však projevem diskomfortu, nikoliv vzteku. Vztek se u koně s HS samozřejmě projevit může. Za předpokladu, že na projev diskomfortu člověk nereaguje, tedy nevyslyší (jak bylo hezky napsáno v jednom z komentářů) volání koně, že něco není v pořádku.

S nepadnoucím sedlem je to stejné. Kůň nejprve vysílá signály diskomfortu (bolesti), vztekat se ale začne až když není vyslyšen. Zrovna v tomto případě si to můžete jednoduše vyzkoušet.

Sedla se pasují vždycky na stojícím koni. Jakmile se ale kůň dá do pohybu může to všechno vypadat jinak. Jen sám kůň vám jasně řekne, které sedlo mu pasuje a které ne. Vezměte si pět sedel a během hodiny je všechny na koni vystřídejte. Na každém pár minut v kroku a klusu. Bedlivě sledujte jak se kůň pohybuje. Délka kroku, mechanika pohybu a nesení hlavy (bez zásahu otěží) jsou stěžejní. K tomu přidejte právě projevy koně. Nervozita, sklopené uši, švihání ocasem, prostě celkové chování. Jednak poznáte, které sedlo mu opravdu sedí a jednak poznáte lépe jeho projev. Zjistíte, že se nevzteká hned, že nejprve jen signalizuje. Ten princip, o kterém zde mluvím...

Strach. Projev strachu je projevům vzteku v zásadě docela podobný. Vztekem ale rozhodně není. I v tomto případě se vztek může objevit. Budu li například necitelně koně tlačit někam kam se bojí, může se vzteknout a pokusit se mě zbavit (kdo to někdy neviděl při nakládání do přepravníku, že?). I zde je ale spouštěčem vzteku necitlivý přístup, nevyslyšení koně.

Nesrozumitelnost vyvolá vztek velmi často. I v tomto případě však koně nejprve vysílají spoustu jasných signálů, že něco nechápou a teprve až když nejsou vyslyšeni se začnou vztekat.

Špatný management? Většinou tím bylo myšleno málo pohybu, dlouhé stání v boxu. Jenomže vznětlivé koně potkávám ve všech režimech ustájení úplně stejně jako koně klidné a spokojené. Na vztekání koně to v zásadě vliv nemá. Například ten kůň, který by byl raději venku a je nevhodně ustájený celý den v boxu, se pak projevuje jako divoký, když je vyveden ven. Jeho divokost však není vztekem. Pouze nahromaděnou energií, kterou potřebuje vypustit. Jestli se v něm probudí nebo neprobudí vztek není závislé na množství naakumulované energie, ale na jeho vztahu s člověkem, který ho ven vyvádí. Mají li mezi sebou jasně nastavená pravidla, bude i takový kůň ochotně a klidně následovat člověka. Projeví svou energii až tam, kde k tomu má vhodné podmínky a nikoho neohrozí. Tam kde nastavená pravidla nejsou se kůň může začít vztekat, protože člověk, který se ho snaží držet, je tam na obtíž a on se ho chce zbavit.

Management je pro tohoto koně špatný, o tom není pochyb, ale příčinou vzteku není, tou je špatný vztah. A ten se změnou managementu nezmění. Dobrý zůstane dobrým. Špatný špatným. Změnou ustájení se kůň přestane projevovat v dané věci, protože nebude mít potřebu vybíjet naakumulovanou energii. Problém se tedy může zdát jako vyřešený. Projeví se však jinde a jinak. Kůň se může začít vztekat třeba když ho majitel odvádí od koní a chce na vyjížďku. Jeden a tentýž kůň se vzteká jednou když je vyveden ven po celodenním stání v boxu úplně stejným způsobem, jako když je poté vyveden ven po celodenním pobytu venku s koňmi. Závislost na koních? Užívá si co neměl a nechce se toho vzdát? Nene. Není vyslyšena ta nejzákladnější potřeba koně – mít jasně stanovená pravidla vztahu.

Na druhé straně této mince jsou koně v ustájení 24/7. Ani to není pro mnohé koně vhodný režim. Anglický plnokrevník už prostě není tarpan a tento typ ustájení mu nemusí vyhovovat, stejně jako mnoha dalším typům koní. Jejich nespokojenost se stavem věcí se ale rozhodně neprojevuje vztekem. Často spíš únavou, skleslostí. Vztek se ale zase projevit může, pokud majitel takového koně nebere ohled na jeho stav a chce po něm nějaké (například) sportovní výkony, na které kůň nemá sílu. Nebo chce koně s velkým pupkem podsazovat, což skrze břicho plné trávy vlastně nejde.

To všechno jsou jen příklady, které neobhajují ani neodsuzují žádný režim ustájení. Použil jsem je pouze pro účely vyjasnění vzniku vzteku u koní. A tím je vždy nějakým způsobem nedostatek respektu člověka vůči potřebám daného koně.

K mnoha případům kdy se kůň vzteká vůbec nemusí dojít. V naprosté většině případů je to to poslední k čemu kůň přistoupí (je okolnostmi donucen).

Ještě pro upřesnění. Mluvím o skutečném vzteku v kontextu s prvním článkem o vzteklé kobyle. Tedy o vzteku kdy je chování koně již nebezpečné. Nervozní hrabání, pohazování hlavou, švihání ocasem a podobně bych viděl spíš jako projev nějakého diskomfortu. Je to příliš obsáhlé téma na takto krátký článek, ale pointa je snad jasná...

Můžete to ale vidět i jinak, tak napište…

Mějte krásný den

Láďa