Pozitivní zkušenost...

Zavolala mi kamarádka. Koupila koně a chtěla pomoct s nakládáním do přepravníku. "Ráda bych", povídá mi, "aby kobyla hned napoprvé měla tu nejlepší zkušenost."

Kobylka byla vlastně hrozně hodná, chvíli koukala, trochu se jí nechtělo, ale asi za deset minut stála v přepravníku.

Z hloučku okolo stojících diváků, většinou domácích ze staré stáje, se ozvalo: "Rychle to zavřete a jeďte!"

"Nene," říkám v klidu, "ještě nic nezavírejte..."

Jela v přepravníku jen jednou, jako hříbě. Lapit jí tam jak divou zvěř by mohla vnímat jako zradu své ochoty spolupracovat. Mohl by se v ní hned probudit strach z toho prostoru, ze kterého nadšením samozřejmě neoplývala, ale ochotně spolupracovala a bez větších protestů do něho vstoupila. A tak jsem ji zase vyvedl ven a nechal chvíli pást.

Když tam vlezla jednou, vleze jistě i podruhé a jde o dobrou zkušenost...

Dostalo se nám poučení, že tedy oni na takovéto hovadiny nemají čas a když se pak na závodech nakládá těch koní víc tak se s každým nemůžou takhle s... (víte co asi říkali...)

Kobylka tam vlezla po chvíli podruhé více méně bez zaváhání, zavřeli jsme ji a v poklidu, pomalu, s opravdu citlivým řidičem dorazili domů.

No a tak mi to nějak nedá a přemýšlím o jedné věci. Stále okolo sebe slyším, jak ten či onen kůň má nějaký problém, protože má nějakou negativní zkušenost. A tu si samozřejmě pamatuje.

On ten čas, strávený "natloukáním" koní do přepravníků, jezdeckých pozic či do čehokoliv jiného, vyjde nastejno jako ten strávený seznámením s danou situací, vysvětlením požadavku a přivedením koně k pozitivní zkušenosti. Tuto zkušenost si kůň pamatuje také. A i na ni následně v budoucnu bude reagovat. Teprve pak se ukáže, který ze způsobů práce čas a starosti ušetřil a který je naopak přidělal.

Jak by bylo příjemné, kdybychom si mohli říkat – ten můj kůň je fajn, nejsou s ním problémy... On má totiž spoustu pozitivních zkušeností.

Přeji všem hezký den

Láďa