Ahoj přátelé.

Před mnoha lety, přesně v té chvíli, kdy se člověk na konci základní školy rozhoduje čím bude, jsem se setkal s koňmi. To setkání mě přivedlo ke zcela bleskovému, spontánnímu rozhodnutí a převrátilo běh událostí v mém životě. A tak můj profesní život začal v učilišti v Kladrubech nad Labem, kde jsem se vyučil v oboru chovatel koní, což rozhodně nebyl můj původní záměr.

No ale stalo se. Můj život šel najednou úplně jinam než jsem si myslel. Začal jsem se setkávat s dalšími a dalšími koňmi. Pracoval jsem v hřebčínech, v jezdeckých oddílech, v mnoha menších či větších stájích, krátkou dobu i v Německu a v Anglii. za tu dobu mi prošlo rukama mnoho koní v chovu, výcviku, při běžné práci v zápřeži či pod sedlem, koní klidných, divokých, hodných i problémových.

Při každodenní práci bylo nutné si i s těmi divokými a problematickými poradit. Ne vždy se práce dařila tak jak by si člověk představoval. Tyto okamžiky mi nedávaly spát a postupně jsem si začal uvědomovat, že vlastně mnoho běžně zavedených a používaných způsobů práce s koňmi funguje velmi špatně nebo občas také nefunguje vůbec. Na deset koní ano, na jedenáctého ne. A právě ti "jedenáctí" koně mě nakonec přivedli k poznání. Poznání toho, že těch deset koní není ukazatelem správné metody, ale že ten jedenáctý je ukazatelem špatné metody, kterou těch deset koní nějak "rozdýchalo" a také že těch deset koní demonstruje neskutečnou mírnost koní, nekonečnou ochotu vyhovět, podřídit se a snahu neublížit...

Začal jsem tedy hledat jiné cesty a způsoby zacházení s koňmi a v mnoha ohledech musel vybřednout z těch zaběhnutých, starých kolejí. To mě přivedlo na cestu osobního rozvoje. Osobní rozvoj má čtyři stupně. 1. Uvědomění si že mám problém 2. Uvědomění si že ten problém je můj a že za něj nemůže nikdo jiný 3. Rozhodnutí že s tím chci něco udělat a hledání konkrétních způsobů řešení 4.  Reálné praktikování nalezených způsobů řešení.

Na této cestě mě zásadně ovlivnily tři věci.

• Ti, výše zmiňovaní, jedenáctí koně, Dokud jsem byl s těmi "deseti" koňmi schopen nějak pracovat (i když ne úplně dobře, ale přece) tak jsem si mohl pěstovat pocit vlastní dokonalosti. Ego? Až ti jedenáctí mě donutili si přiznat, že mám problém, že si s určitými věcmi nevím rady.
• Když jsem si konečně přiznal, že mám problém a začal hledat, čekal na mě druhý zásadní moment mého života. Byl to moment, kdy jsem si naplno uvědomil, že chodím po světě jako "slepec" a nic nevidím. Setkání se sebou samým v okamžiku, kdy jsem došel k velké sebereflexi a byl donucen to ego opravdu zahodit. Následovala dlouhá doba hledání, učení přehodnocování. Během té doby jsem zjistil, že existují, krom "jedenáctých", také ještě "stoprvní" koně, kteří ukázali ještě další, hlubší dimenzi vztahu člověka s koněm. Každý kůň reaguje jinak na různé lidi i v případě, že je použita tatáž metodika. To mě donutilo zabývat se i stavem člověka. Vnitřním niterním nastavením, o kterém nemáme ani tušení, ovlivňujeme koně (i lidi) kolem sebe víc než nějakou jasně danou metodikou.
  
• Skoro souběžně s tím se objevil "osudový" vztah se ženou. Společné zájmy, společné myšlení, společné snahy přijít věcem na kloub. Společný život, ve kterém nám začalo pomáhat vše, co jsme se naučili. Její zrada, zrada člověka, kterého jsem hluboce miloval, byla tím třetím momentem mého života, znamenajícím nějakou zásadní změnu a zároveň čtvrtým stupněm mého osobního rozvoje, kdy jsem si plně uvědomil, že se snažím pomáhat druhým a sám sebe vlastně zanedbávám i když mi to tak vůbec nepřipadalo. Tváří v tvář dosud nepoznané bolesti, kdy jsem si, jak se říká, sáhl na dno, jsem musel začít využívat všechna řešení, která jsem znal, opravdu naplno a ještě hledat další.
  

Jsem tu, zvládl jsem to. Pochopil jsem, že věnovat se prioritně sám sobě není ego, ale nutnost potřebná k tomu, abych mohl ještě efektivněji pomáhat jiným.  A tak každému, kdo má zájem sám se sebou, se svým koněm, se svým životem něco udělat, nabízím vše, co jsem se na své cestě naučil. Jiné vnímání koní a vztahu člověka k nim, jiné vnímání člověka, jeho vlastního rozvoje a vzájemných vztahů. Krom zkušeností s koňmi jsem se stal i terapeutem, koučem...

Dobrých koňáků a dobrých terapeutů je mnoho. Nejsem zcela jistě ten nejlepší, ale to co dělám, dělám s upřímnou snahou pomoci tomu, kdo to potřebuje a kdo si řekne. A každý pomoc někdy potřebuje...